Vymazlené zlaté tele - šavlozubá zrůda

Těžké, trapné i hořké je střízlivění z představ, že čím je trh nespoutanější, tedy svobodnější, tím je čistší a že nabídka a poptávka  je tou dostatečnou a jedinou možnou zárukou, že to vypuštěné zvíře z ohrady zůstane svěžím a zdravím kypícím k radosti, užitku a spokojenosti všech.  

Ona známá myšlenka povýšeně podceňující zničující vliv špinavých peněz, jako by se stala na mnoho let ekonomickým evangéliem, které dávalo trhu vyrůst ve stále hůře zvládnutelnou bytost, jež neovládána žije svým vlastním, stále svébytnějším, podmanivým a podmaňujícím životem. Této bytosti podléhají nejen její stvořitelé, ale i mnozí jiní, z nichž některé okouzlila natolik, že ač soukolí bylo promazáváno, aby to v něm neklepalo, dočkala se zklamání a nepochopení voličů. Buď nebylo namazáno dost, nebo bylo přemazáno – provaleno.

„Nemažete? Klepe to.“ A tak se stalo, že dvé klepet bylo připjato k nenechavým pažím zkmotřencovým, jež jako první, druhé ........ vlaštovky ještě jaro vskutku nedělají.

Bylo by to pohádkově romantické, kdyby ti zbloudilí nechali přijít maličkých k sobě. Protože i děti by jim uměly vysvětlit, že špinavé peníze plynou ze špinavého konání a chybějící štítivost vede k dalším špinavostem, které pak zasviněný prostor předurčují k opanování těmi, komu není vzniklý odér překážkou. Cítím v tuto chvíli nutnost připomenout, že s mírou marasmu se zvyšuje jeho nakažlivost. Aniž bych se chtěl výrazně zastávat všech, kdo finančními pobídkami přesvědčují k získání výhod, pravdou je, že v prostředí, kde se taková součást podnikatelské soutěže stává přijatelným společenským rituálem, se nákaza šíří úspěšněji než dřív. Nikoli pro podmanivost takových společenských kontaktů, ale pro rostoucí pocit ve smyslu: „Nebudu posledním blbcem k posměchu spokojených přizpůsobivých spolupodnikatelů.“ Podobně a z podobných důvodů se i v minulém režimu šířila ona zapletenost, podbízivost či podléhání opravdovým a silným tlakům.

Těžké je se zorientovat, jak se bude situace vyvíjet. Jak dlouho bude trvat vybředávání ze zkmotřenosti. Situace je komplikovaná tím, že je to zlaté tele zasviněné od hlavy po kopyta  a že je to přesně ta situace, před níž varoval buransky posmívaný Václav Havel.

Ti, kdo se tetelili z nonšalatně povýšených lží (a z jejich nositelů)o všemohoucím a samoočistném svobodném trhu, někdy s nemalou mírou hysterie doufají, že to vybředávání z mravního marasmu nebude dostatečně pojmenováno a že nebude projevena a uskutečněna dostatečná vůle k očistě. Někteří mají důvodné obavy z „klepetání“ uskutečněné na nich samých, jiným je jen trapné, že se děje to obnažování pravdy a jejich zrezivělá korouhev povrzává ve vánku, jenž jako by začal povívat nečekaným směrem. Přimykají se dál k provařeným živým viníkům s takovou necudností, že v rozporech hystericky a zhůvěřile urážejí a obviňují Václava Havla ("to jsou paradoxy"). Jeden takový blogger-hulvát dokonce obvinil jiného bloggera, že se dopustil na mrtvém Václavu Havlovi „dozadkulezení.“

Pro mnohé lidi je nepříjemné zakoušet pocit zklamání lidmi, jejichž morální kredit nejen utrpěl, ale s postupem času vyplouvají na povrch i jiné stíny mající i kriminální charakter.

Co jim pak zbývá? Trochu to snad lze přirovnat k takovéto situaci: Dcera si na návštěvě u maminky sundá sluneční brýle a zapomene, že má pod okem monokl od despotického manžela. Maminka se na ní dívá a v její zklamané dceři narůstá obava, že je to tak! Že opustila solidního přítele a naletěla úspěšnému, sebestřednému  podvodníkovi, který je jednou nohou v kriminále. Začne tedy na maminku ječet a urážet toho, komu ten její arogantní náfuka nesahá po kotníky. Se slovy: „nelez Vaškovi do zadku“ pak spěšně odchází za Vencou. A mohla to být dřív docela fajn holka.

Tlak moci a peněz se nevyhýbá ani mediálnímu prostoru, když se v ještě nedostatečném přihořívání koudelí v zákulisí stále bojuje o moc a někdy i o svobodu bez tepláků. Česká televize, ani jiné televizní kanály v den výročí smrti Václava Havla ale nedaly zaznít malosti, natož zhůvěřilostem, s nimiž se setkáváme tam, kde nejsou tak na očích.

S potěšením jsem si vyslechl i slova Jana Sokola i Jana Rumla. Vyjádření stručná, prostá, důstojná a pravdivá.