Nedávno jsem si přečetl komentář na téma peklo. Zamrazilo mne z toho, že někteří věřící mají o Bohu tak strašidelnou a dokonale šílenou představu. Mají ji, aniž si to uvědomují. Věřícího člověka jistě neurazí, když tvrdím, že Bůh není imperáror, triumfátor a šílená, ješitná a pomstychtivá bestie. Věřící naopak například říkají, že Bůh je Láska.
Přesto někteří tuto Lásku ztotožňují s výše pojmenovanou zrůdou. Je velmi uklidňující, že časy Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu jsou dávnou minulostí a že se nemusím obávat křesťanské zničující nenávisti za tato slova. Představa, že člověk, který Boha nehledá a nenajde, nebude vpuštěn do Nebe, je pro mne příšerná a nesmyslná. Dokonce bych před takovými vyjádřeními rád varoval. Víme přece kam vede fanatismus a představa, že já, my – jsme vyšší lidskou hodnotou než jiní. Člověk všestranně pozitivní může být pro mnohé věřící příkladem svými kvalitami, aniž je v nějaké té duchovní partě, partaji či společenství. Dokonce aniž měl kdy nějaký mystický zážitek, aniž se mu stalo, že v existenci Boha uvěřil.
Představa, že někomu, kdo třeba celý svůj život naplnil pomocí druhým, bude vyměřen trest bez možnosti zmírnění trestu, bez možnosti revize procesu, bez možnosti propuštění „na půlku“ (neboť nekonečný čas se nedá dělit), je tím nebizarnějším obviněním Pánaboha.
Takovou existenci po smrti si může představovat jen člověk, který neví, co je utrpení nebo který nemá dost fantasie nebo který přeje nevěřícím či jinověrcům nepříšernější trest. Trest, který by hřměl temným Vesmírem, až by nám z toho v úděsu vysublimovala zmrzlá krev z žil.
A nyní zase něco o jiném „duchovním“ směru. Nerad sice opakuji to celkem pitomé pojmenování tanoucí často v myslích oponentů humanních řešení, ale musím připomenout belgické a francouzské „sluníčkáře“. Neboť právě postoj dlouhodobě zmrskávaný a nálepkovaný jako postoj „sluníčkářů“ je shledáván účinným a pozitivním. Belgie a Francie nám ukazují, že se dá bránit proti islámistům nikoli uplatněním presumpce viny a persekucí nevinných. Stačí, aby se politikové rozhoupali a pokročili od přizdispáčství k činům.
