9. prosinec 1988 kontra 18. říjen 2016 - památka zesnulé cti

    Ráno 9. prosince 1988 uspořádal v Praze prezident Francouzské republiky François Mitterand za účasti francouzského ministra zahraničí a francouzského velvyslance snídani pro představitele

československé protikomunistické opozice. Bylo to na půdě francouzského velvyslanectví.

Pro většinu našich občanů to bylo velmi povzbudivé, významné  a  srozumitelné gesto, kterým Francie vyjádřila svůj vztah ke svobodě a k lidem usilujícím o demokratické změny. Před několika dny jsem viděl otřesný dokument  vypovídající nikoli o pouhém porušování lidských práv a svobod, ale o šokujícím, nesnadno pojmenovatelném infernálně brachiálním vytěžování lidských orgánů z příslušníků hnutí členů Falun Gong  v zemi, jejíž představitelé si TROUFAJÍ NEMLČET k setkání našeho ministra kultury Daniela Hermana s Dalajlámou.  Ba právě naopak:  „Důrazně se stavíme proti tomu, aby úřední osoby kterékoliv země s dalajlámou vstupovaly do jakékoliv formy kontaktu," uvádí se v prohlášení.

V pořadu Michaely Jílkové jeden z účastníků krvavé téma zmínil. Okamžitou reakci poslance pana Pavla Kováčika jsem vnímal jako nepříčetnou. Jako obrannou reakci vycházející z potřeby zaplašit i souvislosti s oběťmi stalinského i nacistického teroru a potřeby zůstat „silný“,  bez projevu elementární lidské empatie. Kéž by na setkání s Dalajlámou reagoval  tak žalostně duchaprázdně jen pan Kováčik. Hlavně nerozzlobit nelítostného „přítele“, ve strachu z odstavení od projevů jeho přízně, a to  i pro pochybných třicet stříbrných, pro chlup ze zlatého telete.  Chlupy ze zlatého telete byly před několika lety silným tématem. Natolik, že zaujalo Lubomíra Zaorálka, který  na půdě Parlamentu pojmenoval situaci u nás slovy o organizovaném zločinu propojeném s institucemi státu. Kdyby se naši politikové scházeli více s nositeli Nobelovy ceny míru, a ne s kmotry, měli bychom z toho významný ekonomický prospěch všichni. A ne jen ekonomický.

Skutečné elity, které by vedly tuto zemi, by se nás nepokoušely přesvědčovat, že zůstáváme suverénním státem i ve chvílích, kdy jsme suverénně prodejní. Slyšely by ohlušující křik tryskající z nezměrného utrpení nevinných obětí a nebály by se projevit úctu muži, který si ji zaslouží. Zaslouží si ji ne proto, že je pro něho nejvyšší autoritou Budha, ale proto, jaký je on sám.

http://ni-tiskove-zpravy/spolecne-prohlaseni-nejvyssich-ustavnich-cinitelu-ceske-republiky-12953

(podobný dokument)