Flastr na doživotí
V dobách nejtužšího komunismu tehdejší moc zběsile slídila po vnitřním nepříteli, aby mohla někoho učinit odpovědným za vlastní nezdary. Bylo by bývalo trapné a hlavně by to nepůsobilo věrohodně, kdyby se tehdejší mocní vymlouvali na nějaké jednotlivce. Taková moc by se pak jevila být slabou. Proto své odpůrce zařazovala do smyšlených organizovaných skupin. Nebyla to metoda nová, ani nebyla technologií moci pouze v komunistických zemích dozorovaných J. V. Stalinem. V USA také poznali hysterii nazývanou mccartismus.
Něco z těch časů se dochovalo dodnes. Kouzlo nálepek. Možná je to, s trochou nadsázky, spíše magie než kouzlo. Černá magie. Možná do jisté míry nálepkujeme občas všichni, abychom si ulevili. Máme na to právo. Není to hřích. Zvláště, když se „dopouštíme“ jen nějakého zjednodušení mezi svými blízkými a přáteli. Když pravdu pouze nějak zjednodušíme. Když tak činíme vědomě a vyjadřujeme se tak před těmi, kteří vědí, že víme. Například když v nějaké věci narazíme opakovaně na nesmyslnou byrokracii a posteskneme si soukromě slovy o konkrétní instituci a nazveme ji třeba Blbákovem. Není to trestuhodný poklesek. Není to totéž, jako kdybychom veřejně tvrdili, že každý úředník té instituce je hloupý, neschopný a zlovolný. A už vůbec to není totéž, jako otravovat veřejný prostor plivanými nálepkami. Nepřicházím s ničím novým, když se vracím kriticky k nálepkám Pravdoláskaři, Sluníčkáři a Pražská kavárna. Mne na nich zajímá důvod jejich vzniku i důvod vzniku podobných nálepek obecně.
Zdá se, že jedním z důvodů je bezradnost a rozpaky z vlastní argumentační nouze. Dalším důvodem je zřejmě zbabělost. Je-li nesnadné vyjádřit, co je společným negativním jmenovatelem pro nějakou množinu lidí a chybí-li odvaha vlastní negativní postoje obhájit, dochází někdy k paradoxnímu jevu. Bílá se přetře černou a nechá se to vyznít jako humor. Jako vtipně vyjádřený náhled z pozic morální převahy. Z výšin. Ale jsou to jen výšiny domnělé, ze snu živeného jen vlastními pocity nadřazenosti, jež nejsou podepřeny ničím jiným, než potřebou převýšit, přeznít, přebít. Jako kdyby se někdo v potřebě očernit, ponížit a diskreditovat ty, kdo například poskytují pomoc přestárlým lidem či bezprizorním dětem, zoufale snažil pojmenovat šuplík, kam by se mu vešli, a nenacházeje ilustrativní pojmenování, předstíral by smysl pro humor třeskutě vtipným pojmenováním gerontofilové a pedofilové. Považuji takový způsob nálepkování za krajně odpudivý, neboť je důsledkem ochoty zastřít pravé příčiny k vymezování útokem na pozitiva, která jsou třísněna a převracena naruby. Vznikají tak jen škatulky se záměrně zamlženým pojmenováním, které jsou plněny téměř kýmkoli na základě nějakého znaku. Dokonce znaku pozitivního, neboť předem převrácená hodnota umožňuje pozitiva s pohrdáním odmítnout a označit je jako důkaz o opaku. Až by se chtělo říci, že takto demagogický způsob je až průhledně primitivní. Chtělo by se natolik, že tak činím.
Jaroslav Herda
Pochlapte se!
Krátké zamyšlení nad jednou účelovou demagogií, která povyšuje vulgárnost na odvahu a úspornost v používání jadrných slov vykládá jako její opak.
Jaroslav Herda
Na Plzeňsku milovali Ukrajinu už v devadesátkách
A už tehdy věděli, v čem zaostává a jak ji pozvednout. Chudáci. Mluvil jsem o tom s odborníkem, kterého to rozesmálo.
Jaroslav Herda
Poesie nejsou jen rýmy a říkanky nejsou básně.
Obdržel jsem odkaz na text, v němž jsem se dočetl, že si hraji na kritika a básníka k tomu. Nemám čas na hraní ani na básnění.
Jaroslav Herda
Vyšinutá
Už nevím, jak je to dlouho, kdy jsem poprvé psal, že v naší cíleně rozdělené a dále rozdělované společnosti probíhá verbální občanská válka.
Jaroslav Herda
Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho psát.
Kdekdo v něm byl neschován i schován, jak pan Flaška rozhodl se psát. A to ve svém článku na Hyde parku „Je magistra Veronika Valíková Šubová alkoholička, nebo není?“
Jaroslav Herda
Nad Trčálkem pod Trčálkem
Inspirováno diskusí pod blogem Karla Trčálka, jenž píše si, kdy chce a kolik chce, a to aniž by musel a aniž by žádal o svolení k takovému svému k povážení počínání!
Jaroslav Herda
Sny Francoise Merlina
Autor brakových románů se v roli nepřekonatelného agenta Boba Saint-Claira uměl vypořádat se všemi, kteří mu znepříjemňovali život. (Podobně jako bláznivá Markétka.) - Muž z Acapulca s Jean-Paul Belmonem v hlavní roli -
Jaroslav Herda
Lidé, bděte! Nad sebou. Než něco plácnete.
O předstíraném údivu nad tím, že i člověk, který všechny nepotěší, je společenské zvíře a zajímá se o veřejně prezentovanou činnost zvířat stejného druhu.
Jaroslav Herda
Zaslouží si Ferda poděkování za péči od paní spisovatelky Šubové?
Přivedla na svět literární postavu, a tak se sní sžila, že hájí ji jak sebe samu. I svědky na to má, že ona sama nepije. Mordyje!
Jaroslav Herda
Markétka letí do blázince
Upoutávkou na román paní Veroniky Šubové byl její blog Markétka letí. I když nemám v úmyslu doprovázet Markétku do temnot ani četbou románu, blog mne zaujal.
Jaroslav Herda
"Jistí lidé mají i o svátcích službu?" (věta z diskuse pod článkem pana Ulmana)
Jak si může někdo dovolit psát ve svátečním čase o válečném konfliktu probíhajícím tak daleko od Velikonoc pana Lisovského?
Jaroslav Herda
Rozfňukat, politovat, nasveřepit a zvítězit!
V soutěži politických stran s takovým upřímným heslem nikdo nevyrukuje. Nikdo se nepřizná k citovému vydírání a vyvolávání soucitu, strachu a zloby.
Jaroslav Herda
Psala o strachu voličů Zemana ve svém blogu jinak, než jak napsaly Parlamentní listy.
Pedagožka, spisovatelka, blogerka a mluvčí Společnosti učitelů českého jazyka paní Veronika Valíková Šubová oslovila kováře - redakci Parlamentních listů.
Jaroslav Herda
Proč má naše vláda vždycky pravdu?
Pokusím se odhadnout prapříčinu motivů vedoucích pisatele k ironicky míněným výrokům, podobným titulku blogu paní Valíkové Šubové.
Jaroslav Herda
Výsledek mého průzkumu slovem
Zdrojem mi byla diskuse pod mým včerejším blogem. Její obsah se dal částečně předem odhadnout. Některé její výraznější anomálie byly velmi podnětné.
Jaroslav Herda
"A proč tu ještě tolerujeme Petra Pavla?" (Petr Gruber 22. 3. 2024 8:54)
Nechme maličkých přijít k prameni poznání a pomozme jim najít cestu k němu. A také těm, kdo přicházejí z dáli. Když upřímně hledají odpovědi a rozumět nám chtějí.
Jaroslav Herda
"Proč všichni mluví o válce a nikdo o míru?"
Věta, z níž stalo se téměř heslo. Od někoho zní trochu jako výčitka. A od někoho nadmíru. A mně zní trochu mělce, byť je v ní vůle po míru.
Jaroslav Herda
Jiri Ciz nam vesti, stane se nestesti. Vlastne, ze je tady - obeti jsme zrady.
Nebýt Jiriho Cize, dvanáct účastníku diskuse pod článkem pana Pokorného by možná nikdy nenahlédlo do politické situace České republiky zcela novým způsobem.
Jaroslav Herda
Jiri Ciz na stope bez nahubku
Jedním z projevů rozvíjející se občanské společnosti jsou přibývající iniciativy občanů pozvedajících svůj hlas navzdory vládnoucí moci. Inspirováno včera komentářem v diskusi pod článkem pana Pokorného.
Jaroslav Herda
"Ruský prezident vyhrál volby na celé čáře", napsal Jiří Paroubek.
"Na celé čáře" považuji za hodnocení přinejmenším zavádějící či matoucí. Rozhodně nevhodné v tomto případě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 288
- Celková karma 13,26
- Průměrná čtenost 1385x
https://jaroslav-herda.mozellosite.com/blog/