Líhával jsem s negramotnými demokraty

Že byli opačného pohlaví, byla jen shoda okolností. Nejednalo se o žádné zneužívání. Ani z mojí ani z jejich strany. To předesílám, aby bylo jasné, že má vzpomínka nepatří do kategorie me too.

Bylo to intimní přátelství, pro než měla moje manželka absolutní pochopení. Možná bych neměl psát moje manželka, aby mi jednou nějaké militantní feministky nepřipomněly, že projevuji chorobně majetnické pudy (jako mačo). Všechny ty slečny byly svým způsobem bezbranné a oddaně milující. Milovala je i manželka, což byl nezbytně nutný předpoklad pro takové soužití a souznění.  K žádným, ani sebemenším, projevům žárlivosti u nás nikdy nedošlo, dokonce ani když  první z nich a později i druhá (resp. v pořadí třetí) otěhotněly. Abych byl zcela upřímný, skutečnost, že otcem jsem ani v jednom případě nebyl já, manželce nebylo proti mysli, což mne ale nijak nepohoršovalo. Kdybych jím byl, asi by se role au pair vzdala. Možná by v tuto chvíli mohlo někoho napadnout, že ochota žít v bigamii nedokazuje, že ony slečny byly demokraty (demokratkami, chcete-li), ale že byly pouze otevřeny nestandardnímu vztahu upomínajícímu na květinovou revoluci.  Abych se nemusel proti takovým případným poznámkám později ohrazovat, raději jejich kvality objasním. Když manželka pracovala na své diplomové práci, tu poslední slečnu naše rozhovory na téma psychologie, pedagogika a dramatická výchova absolutně nezajímaly, stejně jako ty dvě před ní. Nikdy se však nestalo, aby nám jakkoli dala najevo, že se bavíme o hloupostech.  Z její klidné a spokojené tváře bylo možno vždy vyčíst, že i když o diskutovaných tématech neví zhola nic, přesto z toho nemá žádný komplex a nepotřebuje se pokoušet přesvědčit nás nebo i sebe samu o své intelektuální převaze. Důvěřovala nám, že víme, co činíme, vědoma si mnoha svých znalostí, dovedností a předností, v nichž se jí my dva zdaleka nevyrovnáme. Zdravá sebedůvěra, sebevědomí ve smyslu sebepoznání a současně pokora je důležitou výbavou pro polutvůrce občanské společnosti v pravém slova smyslu, která se pak stává nejpevnější oporou demokracie. Přiznávám však, že tyto slečny by nám ke skutečné demokracii mnoho pomoci nemohly. Jejich kořeny nebyly v Čechách a neměly ani tu ani možnost zúčastnit se voleb. Dokonce byly odlišné i rasou, což jsme si s manželkou dobře uvědomovali, aniž by nás to jakkoli znepokojovalo. Většina českých jídel všem třem brzy zachutnala.  Bývalo velmi příjemné vnímat jejich teplo. Ostýchám se napsat žár. Nejdéle s námi žila Marta. Už je to několik let, kdy ke mně nebo k manželce ochotně přiléhala na pohovku. To jsme oceňovali zvláště tehdy, když jsme byli nastuzení. Vůbec nám nevadilo, že po krátké chvíli spokojeně odfukovala, až se jí tváře nadouvaly vzduchem. Mnoho času se však takto prospat nedalo. Co chvíli totiž, stejně jako ty dvě slečny před ní, začala chrápat jako starý dřevorubec. Ten pravidelný zvuk o nízké frekvenci měl ale uklidňující, možná i léčivé, účinky. Co však bylo nezpochybnitelně léčivé, bylo to její široké, dlouhé a horké ucho, které se dalo položit na čelo jako obklad.