Komunisté i komunisti byli naší relativně slabou demokracií zakováni ve víře.
Mnohokrát jsem z jejich slov měl dojem, že jejich nelogická kritika demokracie a ještě nelogičtější obhajoba zločinů minulého režimu pramení jen z jejich komplexu. Z potlačovaných pocitů viny. Že je to projevem jejich vnitřní obranné reakce. A to i u těch, kteří posilovali minulý režim svým pouhým členstvím v KSČ, aniž někomu sami ublížili. K tomu je třeba připomenout, že mnozí nestraníci uměli být aktivnějšími přisluhovači a uměli ubližovat a škodit.
Pokud se mi opravdu podařilo lépe pochopit zastánce starých „pořádků“, není jen mojí vinou, že jsem došel k hlubšímu pochopení jejich postojů tak pozdě. Jejich slovům totiž chybělo to podstatné – vyjádření přesvědčení, že demokracie je utopie, která nám nemůže poskytnout šťastnější život než ten jimi obhajovaný minulý režim.
Skutečná demokracie se za určitých okolností opravdu může zdát být utopií. Ta její česká podoba je zatím plná stínů. Přesto se stala téměř okamžitě dost silnou natolik, že i zastánce minulého režimu zbavila strachu z demokratického (či kapitalistického) světa. Velmi snadno opustili klec a začali cestovat do zemí, před jejichž vlivem i je samotné KSČ dříve chránila. Demokracie je tedy musela posílit. Posílit v jejich sebedůvěře. Ve víře, že přesvědčeného komunistu nemusí jeho strana držet v bezpečné kleci, aby komunistou zůstal.
Pro mne zůstává utopií komunismus, protože prosazovaný silou, persekucemi a cenzurou nutně vyvolává strach a nedůvěru. Zbavuje lidi vlastní odpovědnosti, čímž je oslabuje a brání jim občansky dospět.
Je to už mnoho let, kdy prosákly informace, že vrcholní představitelé minulého režimu si nechávají posílat některé kvalitní potraviny ze zahraničí. Asi ještě nebyl pro „rozmařilou komunistickou smetánku“ (slovy Ivana Medka) ten pravý čas na uskutečňování experimentu na téma rovnost. Když na nějaký čas zmizely z prodejen hygienické vložky a nikdo nebyl schopen je okamžitě dovézt ze zahraničí, o soudružky ve vysokých funkcích bylo, předpokládám, postaráno, přestože mohly jít příkladem a statečně si vkládat do kalhotek Rudé právo. Cesta k rovnosti byla dlážděna privilegiemi.
I když jsem včera pod článkem věnovaném Miladě Horákové utrpěl hlubší pochopení motivů k předmětným postojům kritiků demokracie, nemohu souhlasit, že demokracie je stejná utopie jako komunismus. Je mezi nimi propastný rozdíl: Bez nutné míry svobody nelze očekávat vznik občanské společnosti, která ponižována bude s důvěrou očekávat lepší zítřky a spoléhat na pozitivní změny v kleci.
Naproti tomu demokracie není režim, který má smysl svrhnout, ale má smysl jej kultivovat. Dokonce je to jediný způsob, jak ji uchránit před její degenerací v režim autoritářský. V zájmu objektivity si dovolím tvrdit, že i mezi zastánci demokracie jsou zbabělci, kteří odmítají kritické ohlasy na projevy její slabosti. Na znepokojivá selhání institucí. Takoví zastánci nových "pořádků" se chovají podobně, jako se chovala úřední moc minulého režimu. Ve snaze vyhovět a zalíbit se vyšším autoritám. Ve smyslu: "Teď už máme, co jsme chtěli a republiku si rozvracet nenecháme". V každé společnosti jsou lidé, kteří by se za třicet stříbrných podlézavě tulili k jakékoli moci.
Jaroslav Herda
Pochlapte se!
Krátké zamyšlení nad jednou účelovou demagogií, která povyšuje vulgárnost na odvahu a úspornost v používání jadrných slov vykládá jako její opak.
Jaroslav Herda
Na Plzeňsku milovali Ukrajinu už v devadesátkách
A už tehdy věděli, v čem zaostává a jak ji pozvednout. Chudáci. Mluvil jsem o tom s odborníkem, kterého to rozesmálo.
Jaroslav Herda
Poesie nejsou jen rýmy a říkanky nejsou básně.
Obdržel jsem odkaz na text, v němž jsem se dočetl, že si hraji na kritika a básníka k tomu. Nemám čas na hraní ani na básnění.
Jaroslav Herda
Vyšinutá
Už nevím, jak je to dlouho, kdy jsem poprvé psal, že v naší cíleně rozdělené a dále rozdělované společnosti probíhá verbální občanská válka.
Jaroslav Herda
Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho psát.
Kdekdo v něm byl neschován i schován, jak pan Flaška rozhodl se psát. A to ve svém článku na Hyde parku „Je magistra Veronika Valíková Šubová alkoholička, nebo není?“
Jaroslav Herda
Nad Trčálkem pod Trčálkem
Inspirováno diskusí pod blogem Karla Trčálka, jenž píše si, kdy chce a kolik chce, a to aniž by musel a aniž by žádal o svolení k takovému svému k povážení počínání!
Jaroslav Herda
Sny Francoise Merlina
Autor brakových románů se v roli nepřekonatelného agenta Boba Saint-Claira uměl vypořádat se všemi, kteří mu znepříjemňovali život. (Podobně jako bláznivá Markétka.) - Muž z Acapulca s Jean-Paul Belmonem v hlavní roli -
Jaroslav Herda
Lidé, bděte! Nad sebou. Než něco plácnete.
O předstíraném údivu nad tím, že i člověk, který všechny nepotěší, je společenské zvíře a zajímá se o veřejně prezentovanou činnost zvířat stejného druhu.
Jaroslav Herda
Zaslouží si Ferda poděkování za péči od paní spisovatelky Šubové?
Přivedla na svět literární postavu, a tak se sní sžila, že hájí ji jak sebe samu. I svědky na to má, že ona sama nepije. Mordyje!
Jaroslav Herda
Markétka letí do blázince
Upoutávkou na román paní Veroniky Šubové byl její blog Markétka letí. I když nemám v úmyslu doprovázet Markétku do temnot ani četbou románu, blog mne zaujal.
Jaroslav Herda
"Jistí lidé mají i o svátcích službu?" (věta z diskuse pod článkem pana Ulmana)
Jak si může někdo dovolit psát ve svátečním čase o válečném konfliktu probíhajícím tak daleko od Velikonoc pana Lisovského?
Jaroslav Herda
Rozfňukat, politovat, nasveřepit a zvítězit!
V soutěži politických stran s takovým upřímným heslem nikdo nevyrukuje. Nikdo se nepřizná k citovému vydírání a vyvolávání soucitu, strachu a zloby.
Jaroslav Herda
Psala o strachu voličů Zemana ve svém blogu jinak, než jak napsaly Parlamentní listy.
Pedagožka, spisovatelka, blogerka a mluvčí Společnosti učitelů českého jazyka paní Veronika Valíková Šubová oslovila kováře - redakci Parlamentních listů.
Jaroslav Herda
Proč má naše vláda vždycky pravdu?
Pokusím se odhadnout prapříčinu motivů vedoucích pisatele k ironicky míněným výrokům, podobným titulku blogu paní Valíkové Šubové.
Jaroslav Herda
Výsledek mého průzkumu slovem
Zdrojem mi byla diskuse pod mým včerejším blogem. Její obsah se dal částečně předem odhadnout. Některé její výraznější anomálie byly velmi podnětné.
Jaroslav Herda
"A proč tu ještě tolerujeme Petra Pavla?" (Petr Gruber 22. 3. 2024 8:54)
Nechme maličkých přijít k prameni poznání a pomozme jim najít cestu k němu. A také těm, kdo přicházejí z dáli. Když upřímně hledají odpovědi a rozumět nám chtějí.
Jaroslav Herda
"Proč všichni mluví o válce a nikdo o míru?"
Věta, z níž stalo se téměř heslo. Od někoho zní trochu jako výčitka. A od někoho nadmíru. A mně zní trochu mělce, byť je v ní vůle po míru.
Jaroslav Herda
Jiri Ciz nam vesti, stane se nestesti. Vlastne, ze je tady - obeti jsme zrady.
Nebýt Jiriho Cize, dvanáct účastníku diskuse pod článkem pana Pokorného by možná nikdy nenahlédlo do politické situace České republiky zcela novým způsobem.
Jaroslav Herda
Jiri Ciz na stope bez nahubku
Jedním z projevů rozvíjející se občanské společnosti jsou přibývající iniciativy občanů pozvedajících svůj hlas navzdory vládnoucí moci. Inspirováno včera komentářem v diskusi pod článkem pana Pokorného.
Jaroslav Herda
"Ruský prezident vyhrál volby na celé čáře", napsal Jiří Paroubek.
"Na celé čáře" považuji za hodnocení přinejmenším zavádějící či matoucí. Rozhodně nevhodné v tomto případě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 288
- Celková karma 13,26
- Průměrná čtenost 1385x
https://jaroslav-herda.mozellosite.com/blog/