Trikolorníci jsou povaleči

To zde mohu tvrdit i dokázat. Osobně jsem jich poznal několik. To, že se paní Ivana Kerlesová navezla do kavárenských povalečů, ať již měla na mysli kohokoli, považuji za velmi unáhlený počin.

O trikolornících, které jsem poznal já, bych dokonce řekl, že pro povalečství byli predisponováni, proto jim to ani nemám za zlé a jsem ochoten se za ně kdykoli postavit.  A neviděl bych tuto jejich vášeň jako neproduktivní hnípání, ale naopak jako moudré hospodaření s energií. Má-li někdo všechno hotovo, kam a za čím by se honil. Ti, o nichž tu dnes píši, dokonce splňovali svými kvalitami a vlastnostmi i některé z předpokladů, které paní Kerlesová vnímá jako důležité pro příslušníky elit. V každém případě čistý trestní rejstřík,  přátelská povaha, dobré srdce, rozvážnost  a snad i míra moudrosti, kterou by jim mohli mnozí závidět.  Co je však diskvalifikovalo pro povalování v kavárnách,  byla  jejich osobitá kultura stolování. Co se týče jejich možné účasti na veřejném životě, jejich negramotnost se před světem nedala utajit. Totéž samozřžejmě platí i pro dvoubarevné.