Sídlo Boha vědci v mozku nenašli,
Nenašli a najít ani nemohli. Dokonce i kdyby byl Bůh „přistižen“ v mozku jakékoli živé bytostí, byl by i tam stěhovavý. A nejen to. Vědci University of Utah, kteří pomocí magnetické rezonance sledovali, kde a co se děje za určitých okolností v mozku mormonů, mají možnost sdadno dospět k poznání, že by stejnou komůrku v mozku museli u některých lidí obývat i adorovaní zločinci. I když jsou například Adolf Hitler a Josif Vissarionovič Stalin dávno po smrti, vědci by jistě i dnes snadno našli vhodné objekty výzkumu, které obdivují své vůdce podobně či stejně oddaně, se stejným nadšením a se stejnou potřebou je potěšit a být v jejich přízni a v jejich „světle“. Extatické stavy, které dokázal při svých projevech vyvolat Adolf Hitler u mnoha lidí ve svém publiku, jistě aktivovaly stejné oblasti mozku, jaké zaujaly vědce v Utahu.
„Vědci doufají, že jim výzkum pomůže pochopit myšlení náboženských radikálů. Předchozí výzkumy sice prokázaly, že členové různých církví vnímají víru v mozku trochu jinak, ale podle vědců je možné, že pocit odměny nebo slasti vnímají i třeba členové takzvaného Islámského státu, když se dopouštějí násilí ve jménu víry“.
Co tedy vlastně vědci University of Utah objevili a co mohou také snadno objevit pomocí magnetické rezonance? Nemám v úmyslu význam jejich výzkumu zlehčovat (ostatně není dokončen), ale dovoluji si poznamenat, že světu je známo i bez vědeckého zkoumání, že fanatismus a z něho plynoucí iracionálně radikální jednání ohrožující životy nevinných lidí zdaleka ne vždy souvisí s náboženstvím.
A jak může magnetická rezonance snadno prokázat, že náboženské prožitky mozek zpracovává i jinde než v centrech odměny? Stačí najít několik lidí, kteří mají i opačnou zkušenost s Bohem. Tedy nikoli jen příjemnou. S Bohem, který je vedl k napravení něčeho, na co by nejraději zapomněli. Něčeho, čeho litují. Něčeho, k čemu sbírali sílu, aby překonali vlastní stud. Jaké místo v mozku by bylo magnetickou rezonancí zobrazeno jako aktivní, kdyby se takový objekt výzkumu soustředil na onu bolestně vzpomínanou a připomínanou zkušenost? Centrum slastné odměny by to rozhodně nebylo. Bylo by to místo související s úzkosti, strachem, studem, pocity viny a pocity selhání. Pak by se těm, kdo uvěřili, že Bůh sídlí někde v mozku, musel Bůh začít jevit jako přinejmenším stěhovavý, možná by začali rozjímat i nad pojmem všudypřítomný. A ti, kdo si výsledky vědeckého výzkumu vyložili po svém tak, že Bůh je pouhou produkcí lidských přání a tužeb, by se měli znovu zamyslet. Vědci nepátrali po Bohu, pouze zkoumali reakce mozku na podněty související s tématem. Zatím vědci v Utahu nic překvapivého neobjevili. Že se v mozku stále něco děje, věděli i před tím. Jaké jeho části se aktivují při určitých podnětech, je jistě dobré vědět, ale o Bohu to nic nevypovídá. Nevím, jak pokračuje výzkum týmu Jeffa Andersona. Uvítal bych, kdyby tento vědec požádal pana arcibiskupa Dominika Duku, aby se stal jedním ze zkoumaných dobrovolníků. Zajímalo by mne totiž, jaké místo v jeho mozku by bylo aktivní ve chvíli, kdyby se pan arcibiskup soustředil na představu, že by například Korneliovi Novakovi vysvětloval, že „Bůh nemůže mluvit, poněvadž nemá ústa jako my“. Jaká část mozku pana arcibiskupa a kardinála Duky by vykazovala zvýšenou aktivitu, kdyby k němu v tu chvíli promluvil Bůh a řekl mu: „Milý synu, řekni mi kolika jazyky chceš slyšet, že s Korneliem Novakem mluvím?“ Cítil by se pan kardinál potěšen? Slastně odměněn? Pochybuji.
Měl jsem dost dobré důvody věnovat se tomuto tématu v otevřeném dopise České biskupské konferenci. Jedna z adresátek dopisu ke své odpovědi připojila odkaz na dokument České televize natočený v roce 2008 Vítem Janečkem. Dokument, který mi tehdy unikl, vrchovatě předčil mé očekávání. Spirituální zkušenosti dvou slovenských dívek z Litmanové více než připomínají události z let 1960- 1965 ze severošpanělského San Sebastián de Garabandal.
Jaroslav Herda
Pochlapte se!
Krátké zamyšlení nad jednou účelovou demagogií, která povyšuje vulgárnost na odvahu a úspornost v používání jadrných slov vykládá jako její opak.
Jaroslav Herda
Na Plzeňsku milovali Ukrajinu už v devadesátkách
A už tehdy věděli, v čem zaostává a jak ji pozvednout. Chudáci. Mluvil jsem o tom s odborníkem, kterého to rozesmálo.
Jaroslav Herda
Poesie nejsou jen rýmy a říkanky nejsou básně.
Obdržel jsem odkaz na text, v němž jsem se dočetl, že si hraji na kritika a básníka k tomu. Nemám čas na hraní ani na básnění.
Jaroslav Herda
Vyšinutá
Už nevím, jak je to dlouho, kdy jsem poprvé psal, že v naší cíleně rozdělené a dále rozdělované společnosti probíhá verbální občanská válka.
Jaroslav Herda
Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho psát.
Kdekdo v něm byl neschován i schován, jak pan Flaška rozhodl se psát. A to ve svém článku na Hyde parku „Je magistra Veronika Valíková Šubová alkoholička, nebo není?“
Jaroslav Herda
Nad Trčálkem pod Trčálkem
Inspirováno diskusí pod blogem Karla Trčálka, jenž píše si, kdy chce a kolik chce, a to aniž by musel a aniž by žádal o svolení k takovému svému k povážení počínání!
Jaroslav Herda
Sny Francoise Merlina
Autor brakových románů se v roli nepřekonatelného agenta Boba Saint-Claira uměl vypořádat se všemi, kteří mu znepříjemňovali život. (Podobně jako bláznivá Markétka.) - Muž z Acapulca s Jean-Paul Belmonem v hlavní roli -
Jaroslav Herda
Lidé, bděte! Nad sebou. Než něco plácnete.
O předstíraném údivu nad tím, že i člověk, který všechny nepotěší, je společenské zvíře a zajímá se o veřejně prezentovanou činnost zvířat stejného druhu.
Jaroslav Herda
Zaslouží si Ferda poděkování za péči od paní spisovatelky Šubové?
Přivedla na svět literární postavu, a tak se sní sžila, že hájí ji jak sebe samu. I svědky na to má, že ona sama nepije. Mordyje!
Jaroslav Herda
Markétka letí do blázince
Upoutávkou na román paní Veroniky Šubové byl její blog Markétka letí. I když nemám v úmyslu doprovázet Markétku do temnot ani četbou románu, blog mne zaujal.
Jaroslav Herda
"Jistí lidé mají i o svátcích službu?" (věta z diskuse pod článkem pana Ulmana)
Jak si může někdo dovolit psát ve svátečním čase o válečném konfliktu probíhajícím tak daleko od Velikonoc pana Lisovského?
Jaroslav Herda
Rozfňukat, politovat, nasveřepit a zvítězit!
V soutěži politických stran s takovým upřímným heslem nikdo nevyrukuje. Nikdo se nepřizná k citovému vydírání a vyvolávání soucitu, strachu a zloby.
Jaroslav Herda
Psala o strachu voličů Zemana ve svém blogu jinak, než jak napsaly Parlamentní listy.
Pedagožka, spisovatelka, blogerka a mluvčí Společnosti učitelů českého jazyka paní Veronika Valíková Šubová oslovila kováře - redakci Parlamentních listů.
Jaroslav Herda
Proč má naše vláda vždycky pravdu?
Pokusím se odhadnout prapříčinu motivů vedoucích pisatele k ironicky míněným výrokům, podobným titulku blogu paní Valíkové Šubové.
Jaroslav Herda
Výsledek mého průzkumu slovem
Zdrojem mi byla diskuse pod mým včerejším blogem. Její obsah se dal částečně předem odhadnout. Některé její výraznější anomálie byly velmi podnětné.
Jaroslav Herda
"A proč tu ještě tolerujeme Petra Pavla?" (Petr Gruber 22. 3. 2024 8:54)
Nechme maličkých přijít k prameni poznání a pomozme jim najít cestu k němu. A také těm, kdo přicházejí z dáli. Když upřímně hledají odpovědi a rozumět nám chtějí.
Jaroslav Herda
"Proč všichni mluví o válce a nikdo o míru?"
Věta, z níž stalo se téměř heslo. Od někoho zní trochu jako výčitka. A od někoho nadmíru. A mně zní trochu mělce, byť je v ní vůle po míru.
Jaroslav Herda
Jiri Ciz nam vesti, stane se nestesti. Vlastne, ze je tady - obeti jsme zrady.
Nebýt Jiriho Cize, dvanáct účastníku diskuse pod článkem pana Pokorného by možná nikdy nenahlédlo do politické situace České republiky zcela novým způsobem.
Jaroslav Herda
Jiri Ciz na stope bez nahubku
Jedním z projevů rozvíjející se občanské společnosti jsou přibývající iniciativy občanů pozvedajících svůj hlas navzdory vládnoucí moci. Inspirováno včera komentářem v diskusi pod článkem pana Pokorného.
Jaroslav Herda
"Ruský prezident vyhrál volby na celé čáře", napsal Jiří Paroubek.
"Na celé čáře" považuji za hodnocení přinejmenším zavádějící či matoucí. Rozhodně nevhodné v tomto případě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 288
- Celková karma 13,25
- Průměrná čtenost 1385x
https://jaroslav-herda.mozellosite.com/blog/