Nešťastná událost v plzeňské čtvrti Slovany zůstává neobjasněna.
I když v Plzni nikdo nepřišel o život, reportáž z 16. září dokumentující duševní stav občanů plzeňské čtvrti Slovany mne zasáhla.
Věřil jsem, že experimenty podobné těm, které měly najít způsob, jak z lidí vytvořit vraždící roboty, jsou jednou pro vždy minulostí. Ve francouzském Pont Saint Esprit zemřelo v roce 1951 nejméně pět lidí a záchranky převezly desítky vesničanů ve svěracích kazajkách do ústavů pro duševně choré.
Způsob vnímání reality, k němuž u občanů města Plzně došlo a který je v reportáži doložen zaznamenanými rozhovory, je děsivý v tom, že právě na takové změny lidské psychiky byly kdysi zmíněné experimenty zacíleny. Zločinný experiment na obyvatelích Pont Saint Esprit skončil nejen tragicky, ale i absolutním nezdarem. LSD vyvolalo v lidech tak hrůzyplné halucinace a z nich vzniklé extrémní úzkosti, že volili smrt jako vysvobození z mezního utrpení. V Plzni však respondenti reportáže nejevili žádné známky úzkostných stavů nebo dokonce suicidálních myšlenek. U všech respondentů je zřejmé agresivní naladění. Co je na reportáži zvláště nápadné, je skutečnost, že u všech oslovených obyvatel plzeňské čtvrti Slovany byl předmětem jejich zloby, pohrdání a škodolibosti stejný objekt. U všech je také patrná mělkost jejich myšlenkových pochodů, jako by byli, s prominutím, poněkud zpitomělí účinkem neznámé substance.
Reportáž, kterou poskytly Parlamentní listy, je zcela výjimečná, neboť i její autor Václav Fiala, jehož prostřednictvím se PL „vydaly ptát na názor občanů“, se zdá být rovněž kontaminován neznámou psychotropní látkou. Autor se ve své reportáži ani slovem nezmiňuje, proč výsledkem „pátrání“ po zastáncích Andreje Babiše mladšího byl záznam rozhovorů s pouhými šesti lidmi z 35 tisíc, kteří v této části Plzně žijí. Mohlo by být kouzlem nechtěného vysvětlení už v titulku reportáže? (Smrade, vyžírko. Proboha: O mladém Babišovi. To se nepovedlo). Věta To se nepovedlo má zřejmě vyjadřovat nenaplněnou naději, s níž se PL neúspěšně pokusily najít „zastání pro mladého Babiše“. Opravdu náročné pátrání… ( „Ať pátráme a ptáme se kdekoho, žádného příznivce Babiše juniora jsme nezastavili. Všichni jím opovrhují tak silně, jak velice vyzdvihují jeho otce“.)
Myslím, že se nepovedla především reportáž. V závěru autor píše: „Babiš junior se neprobírá ani v hospodách, kde se jinak řeší všechno možné i nemožné.“
Zde by mohla být příčina neúspěchu „pátrání“. Autor ví, že se Babiš junior neprobírá ani v hospodách, aniž uvádí, v kolika hospodách na návštěvě plzeňské čtvrti Slovany si to ověřoval a kolik času mu zbylo na to neúspěšné pátrání v ulicích mezi lidmi.
Stojí za zmínku připomenout, co je pro reportáž charakteristické. Přítažlivost a přesvědčivost reportáže je v tom, že její autor je osobně přítomen, zaznamenává aktuální průběh událostí a cituje vyjádření souvisejících či oslovených osob. Pokud možno, pořizuje zvukový i obrazový záznam. Co si představit za slovy ať pátráme a ptáme sekdekoho? Činnost nejméně dvou lidí, z nichž jeden může pořídit i zvukový a obrazový záznam. Ze způsobu vyjadřování a z obsahu slov respondentů je jasné, že to nebyli lidé, kteří by se styděli promluvit na mikrofon nebo i do kamery. A nebyli to žádní vyděšení psanci. Koho by se také báli, když žijí pětatřicetitisícovém společenství „soukmnenovců“ a když jsou si tak jistí vítězstvím svého „borce“.
Na této reportáži je velmi zajímavá ještě jedna věc. Bez citací (přímých řečí) se taková reportáž samozřejmě nemůže obejít. Zrovna včera jsem navštívil pana profesora, který mne kdysi učil. Noblesní pán. Ve svých osmadevadesáti letech při pozdravu smeká klobouk jako ve filmech pro pamětníky. Kdysi učil kromě latiny i starořečtinu. Ten by se věru divil, že rozhořčení občané ve své obsahově primitivní a co do formy dryjáčnicky šperkované mluvě používají jej. Ani nevím, jestli jsem mimo psaný projev toto zájmeno někdy slyšel použít v běžném rozhovoru.
Vážení Plzeňané, a zvláště obyvatelé Slovan! Po zralé úvaze nevěřím, že by ve Vašem městě vzniklo ghetto bezohledných, bezcitných a škodolibých tupců nebo že jste se stali obětí nějakého experimentu. Nemíním detailně rozebírat věty údajných respondentů a věty autora, jenž jim, dle mého názoru, sepsal ledabyle nevěrohodnou jedovatou omáčku. Ani si netroufám tvrdit, že autor občany Plzně vůbec nenavštívil a své dílko vysmrknul z paty. Přesto přiznávám, že nemám jiné vysvětlení a že jsem si pro sebe reportáž Parlamentních listů přejmenoval na „Reportáž“ psaná na obrátce k „žurnalistice“ 50. let.
Jaroslav Herda
Pochlapte se!
Krátké zamyšlení nad jednou účelovou demagogií, která povyšuje vulgárnost na odvahu a úspornost v používání jadrných slov vykládá jako její opak.
Jaroslav Herda
Na Plzeňsku milovali Ukrajinu už v devadesátkách
A už tehdy věděli, v čem zaostává a jak ji pozvednout. Chudáci. Mluvil jsem o tom s odborníkem, kterého to rozesmálo.
Jaroslav Herda
Poesie nejsou jen rýmy a říkanky nejsou básně.
Obdržel jsem odkaz na text, v němž jsem se dočetl, že si hraji na kritika a básníka k tomu. Nemám čas na hraní ani na básnění.
Jaroslav Herda
Vyšinutá
Už nevím, jak je to dlouho, kdy jsem poprvé psal, že v naší cíleně rozdělené a dále rozdělované společnosti probíhá verbální občanská válka.
Jaroslav Herda
Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho psát.
Kdekdo v něm byl neschován i schován, jak pan Flaška rozhodl se psát. A to ve svém článku na Hyde parku „Je magistra Veronika Valíková Šubová alkoholička, nebo není?“
Jaroslav Herda
Nad Trčálkem pod Trčálkem
Inspirováno diskusí pod blogem Karla Trčálka, jenž píše si, kdy chce a kolik chce, a to aniž by musel a aniž by žádal o svolení k takovému svému k povážení počínání!
Jaroslav Herda
Sny Francoise Merlina
Autor brakových románů se v roli nepřekonatelného agenta Boba Saint-Claira uměl vypořádat se všemi, kteří mu znepříjemňovali život. (Podobně jako bláznivá Markétka.) - Muž z Acapulca s Jean-Paul Belmonem v hlavní roli -
Jaroslav Herda
Lidé, bděte! Nad sebou. Než něco plácnete.
O předstíraném údivu nad tím, že i člověk, který všechny nepotěší, je společenské zvíře a zajímá se o veřejně prezentovanou činnost zvířat stejného druhu.
Jaroslav Herda
Zaslouží si Ferda poděkování za péči od paní spisovatelky Šubové?
Přivedla na svět literární postavu, a tak se sní sžila, že hájí ji jak sebe samu. I svědky na to má, že ona sama nepije. Mordyje!
Jaroslav Herda
Markétka letí do blázince
Upoutávkou na román paní Veroniky Šubové byl její blog Markétka letí. I když nemám v úmyslu doprovázet Markétku do temnot ani četbou románu, blog mne zaujal.
Jaroslav Herda
"Jistí lidé mají i o svátcích službu?" (věta z diskuse pod článkem pana Ulmana)
Jak si může někdo dovolit psát ve svátečním čase o válečném konfliktu probíhajícím tak daleko od Velikonoc pana Lisovského?
Jaroslav Herda
Rozfňukat, politovat, nasveřepit a zvítězit!
V soutěži politických stran s takovým upřímným heslem nikdo nevyrukuje. Nikdo se nepřizná k citovému vydírání a vyvolávání soucitu, strachu a zloby.
Jaroslav Herda
Psala o strachu voličů Zemana ve svém blogu jinak, než jak napsaly Parlamentní listy.
Pedagožka, spisovatelka, blogerka a mluvčí Společnosti učitelů českého jazyka paní Veronika Valíková Šubová oslovila kováře - redakci Parlamentních listů.
Jaroslav Herda
Proč má naše vláda vždycky pravdu?
Pokusím se odhadnout prapříčinu motivů vedoucích pisatele k ironicky míněným výrokům, podobným titulku blogu paní Valíkové Šubové.
Jaroslav Herda
Výsledek mého průzkumu slovem
Zdrojem mi byla diskuse pod mým včerejším blogem. Její obsah se dal částečně předem odhadnout. Některé její výraznější anomálie byly velmi podnětné.
Jaroslav Herda
"A proč tu ještě tolerujeme Petra Pavla?" (Petr Gruber 22. 3. 2024 8:54)
Nechme maličkých přijít k prameni poznání a pomozme jim najít cestu k němu. A také těm, kdo přicházejí z dáli. Když upřímně hledají odpovědi a rozumět nám chtějí.
Jaroslav Herda
"Proč všichni mluví o válce a nikdo o míru?"
Věta, z níž stalo se téměř heslo. Od někoho zní trochu jako výčitka. A od někoho nadmíru. A mně zní trochu mělce, byť je v ní vůle po míru.
Jaroslav Herda
Jiri Ciz nam vesti, stane se nestesti. Vlastne, ze je tady - obeti jsme zrady.
Nebýt Jiriho Cize, dvanáct účastníku diskuse pod článkem pana Pokorného by možná nikdy nenahlédlo do politické situace České republiky zcela novým způsobem.
Jaroslav Herda
Jiri Ciz na stope bez nahubku
Jedním z projevů rozvíjející se občanské společnosti jsou přibývající iniciativy občanů pozvedajících svůj hlas navzdory vládnoucí moci. Inspirováno včera komentářem v diskusi pod článkem pana Pokorného.
Jaroslav Herda
"Ruský prezident vyhrál volby na celé čáře", napsal Jiří Paroubek.
"Na celé čáře" považuji za hodnocení přinejmenším zavádějící či matoucí. Rozhodně nevhodné v tomto případě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 288
- Celková karma 13,24
- Průměrná čtenost 1385x
https://jaroslav-herda.mozellosite.com/blog/