Posměch staré blbé Evropy na adresu Ruska slábne.

Stará Evropa se pomalu probouzí a shledává, že Rusko není blbé, ale mladé. Rozvzpomínání se Evropy ve smyslu déja vu je bolestný proces, neboť s obnovováním či oživováním některých paměťových souborů dochází  i k ozvám svědomí.

Dle teorie stínů Carla Gustava Junga může vyvolávat obranné reakce. Jednou z nich mohou být u politiků tiché ozvy - mlčení. Tato reakce bude asi častější, a proto brzdou na ozdravném procesu – na cestě k úplnému probuzení.

Téměř okamžitě po započetí nevyhlášené války proti Ukrajině bylo ze všech stran slyšet o šílenstvím postiženém vedení Ruské federace projevujícím se nebývale hloupými argumenty a teoriemi obhajujícími onu speciální vivisekci Ukrajiny. Jistě, mohlo se zdát, že vedení Ruské federace podlehlo ve své neohraničenosti nutkání projevovat se jakoby archetypální mužickostí.  Kolikáté podcenění Rusů to už bylo? Ruské federaci přece nevládnou mužici, ale zdatní stratégové, kteří nemají zapotřebí bavit Evropu jakýmikoli projevy hlouposti. Dnes už snad politikové Evropy i velká většina jejích obyvatel chápe, že se ze strany Ruska se jedná o velice účinné předstírané blbství, jehož cílem je, aby ti, kdo lžím neuvěří, byli alespoň ohromeni tou sprostotou a obávali se Rusů jako všehoschopné moci.  

Skutečnost, že většina obyvatel Ruska vstřebává ruskou propagandu i s navijákem, nevypovídá o hlouposti Rusů, ale o jejich mladosti ve smyslu vývoje k vědomí souvislostí. Německo bylo před 2. světovou válkou podobně „omlazováno“  propagandou v přípravě na expanzi, v níž Hitlerovi ani Evropa nebyla dost velká. Ostatně my jsme byli v nejhorších časech minulého režimu tak  „omlazováni“ že lidé byli ochotni věřit i tomu, že si Milada Horáková zaslouží smrt. Putinův režim se postaral o to, aby rusové neměli šanci jít cestou k dospělosti, ale zpět.

Od politiků, které si volíme, očekáváme, a to plným právem, že budou chránit přinejmenším naše bezpečí a naše práva. Spoléháme na  jejich inteligenci, soudnost (zdravý rozum) a také na to, že dokážou správně vyhodnotit informace a případné signály o možných hrozbách.

Ruský režim se nepřipravoval na válku v nečinné dřímotě. Skandální odhalení o podplácení bulharských politiků a novinářů Ruskou federací svědčí o tom, že ti, v jejichž moudrost lidé doufají, se mohou chovat jako sprostá, nenažraná a neprozíravá telátka. Jako Evropané, kteří pro zlaté tele ztratili paměť. Jako ti, kdo sami vedou zemi do situace, kterou si tvrdošíjně nechtějí připustit, přestože k ní dláždí cestu. A není to jen Bulharsko, kde se politici nezdráhali využít lukrativních pobídek Kremlu. Ostatně už v roce 2015 byl uveřejněn článek s titulkem Evropské strany již asi peníze z Ruska nepřijmou. EU to chce zakázat

Vazby na Rusko jsou u politiků Evropy rozmanité. Ruský vpád na Ukrajinu postavil před zásadní rozhodnutí i řadu vysloužilých politiků. Konkrétně ty, kdo v minulých letech přijali lukrativní místa v dozorčích radách ruských státních, polostátních i komerčních firem nebo se zapojili do činnosti think-tanků blízkých ruskému státu. Tváří v tvář ruské invazi na Ukrajinu někteří z nich od Kremlu dávají ruce pryč, jiní lavírují.

Dlouholetou koketérií s Ruskem a přijímáním požitků od režimu trestajícího své občany za projevy vůle ke svobodě může snadno dojít k situaci, že spřátelení politici Evropské unie se nezdráhají Rusko posilovat prodejem zbraní a tvářit se, že nemají tušení, koho se Rusko jimi připravuje po anexi Krymu  lovit.

Stará blbá Evropo, pomohlo by ti, kdybych ti přeposlal krátké shrnutí i s ilustrativním obrázkem, které mi před několika dny poslal můj kamarád? Zní: "Ti, kdo se nepoučí z historie, jsou odsouzeni ji opakovat. A ti, kdo se z historie poučili, jsou odsouzeni k tomu se bezmocně dívat na to, jak ji opakují všichni kolem".

......................................................................................................................................

Text byl napsán i se vzpomínkou na europoslance  Ivana Davida - šiřitele ruské propagandy, s nímž by snad už veřejnoprávní média měla naše občany přestat strašit (pokud se ho konečně nechtějí zeptat, jako psychiatra, na všechny možné příčiny předstírané blbosti).