Proč se Andrej Babiš nezastřelil?

Netvrdím, že se snad zastřelit měl. Pouze se zamýšlím nad tím, zda nemohla nastat taková shoda okolností, za nichž k tomu mohlo dojít.

Dne 8. února 2023 ve večerních hodinách občané České republiky měli možnost z úst expremiéra slyšet a na jeho tváři prostřednictvím televizních obrazovek i vidět jeho znechucení nad důsledky dehonestující kampaně vedené proti jeho osobě během prezidentské volební kampaně.

Částečnou odpoveď na otázku v titulku poskytla Policie České republiky, která konstatovala, že výhružný a urážlivý dopis adresovaný jeho manželce neobsahoval ostrý náboj. Pokud by to ostrý náboj byl a náš expremiér by jej položil na tvrdou podložku tak, aby projektil směřoval k němu, pak by sice úderem kladiva na nábojnici zjistil, zda je ostrý či ne, ale při troše smůly by se tak mohl zastřelit.

Chápu. Ovšem, že vás napadá, že takto by postupoval jen bezpříkladný pošetilec nebo spíše jedinec, který vůbec netuší ne ani tak, která bije, ale do čeho. Prostě blb a nikoli ledajaký.

Protože však takovému testu Andrej Babiš nábojnici nepodrobil, mohlo by se zdát, že plýtvám slovy.

Ne tak docela. Jak víme, ostrý náboj je ostrý na první pohled, neboť viditelně obsahuje projektil, zatímco náboj takzvaně slepý má v místě projektilu jen zašmodrchaný plech.

Ale mohlo to být ještě jinak. Nábojnice mohla být pachatelem zbavena střelného prachu a projektil pak mohl být vložen zpět. Třeba z obavy, aby si Andrej Babiš nevzal obsah dopisu příliš k srdci a nerozhodl se vydat se do nejbližší prodejny střelných zbraní předstírat, že si chce vybrat nějaký pěkný kousek, a v nestřeženém okamžiku nábojem zbraň nabít a pln zklamání sebou samým předčasně svou kandidaturu na prezidenta republiky úkončit.

Pokud odesílatel dopisu s nábojnicí z bezpečnostních důvodů skutečně nábojnici zneškodnil (vysypal), proč Andrej Babiš během tiskové konference tuto ohleduplnost již zesnulého pachatele vůbec nezmínil? Místo toho opět důrazně připomněl ostrou nábojnici. Pravda, s poznámkou, že do ní neviděl a nemohl vědět, je-li v ní náplň. Mohl se také domnívat, že se jedná o nějaké moderní odlehčené střelivo.

Ale nemohlo dojít ze strany Andreje Babiše k nepochopení? Nebyla ta ta hilzna nejen prazdná ale dokonce už i použitá s viditelnou stopou po úderníku? Nebyla vlastně metaforou pro slepotu či zaslepenost? Tedy pouhou výčitkou?

Nevím. Obsah onoho výhružného dopisu neznám.

Ale co vím docela určitě, je to, že pokud jsou pravdivá Babišova slova o tom že děti jeho spolupracovníků byly ve školách učiteli před celou třídou dehonestovány a že učitelé s nimi řešili, že Babiš je zlo, pak skutečně žasnu, a to z několika důvodů.

Předpokládám, že děti Babišových spolupracovníků nechodí všechny do jedné školy. To by znamenalo, že dosud neznámý počet učitelů se dopustil hanebné a dosud neslýchané šikany a ponižování a způsobil tak dětem značnou psychickou újmu. Něco tak odporného se dělo naposledy v padesátých letech. Takoví učitelé by měli školu ihned opustit a nikoli dohodou.

Lze vůbec věřit tomu, že by k takové zhůvěřilosti rodiče žáků mlčeli a že by to už neřešily příslušné odbory školství a policie?

Takoví učitelé by byli stejní jako sám Andrej Babiš, který se před soudem pokusil připravit doživotní ponížení vlastnímu synovi. Jak? Ach ano. Lží. A sakra!

Tak to mi nezbývá, než závěrem vyzvat ony děti a jejich rodiče spolupracující s Andrejem Babišem, rovnež jejich spolužáky a jejich rodiče, aby se v případě, že jsou slova pana expremiéra pravdivá, obrátili na místně příslušné oddělení Policie ČR a místně příslušný školský úřad.

Domnívám se, že tak závažná profesní a lidská selhaní učitelů by měla být neprodleně prošetřena, a v případě že nebudou potvrzena, měla by být slova pana Babiše klasifikována jako poplašná zpráva o duševním stavu a morálně volních vlastnostech neznámého počtu našich učitelů.

Poznámka k práci novinářů účastnících se tiskové konference hnutí ANO:

Od pana Babiše si nechali prát kožich a strpěli obvinění, že to právě oni rozdělili společnost. Nikoho z nich nenapadlo zeptat se ho, v kterých školách k této šikaně došlo. Nezeptali se na jména provinilých učitelů, ani je nezajímalo, čí děti byly šikaně a ponížení vystaveny. Ani je nezajímalo, zda byly učiněny nějaké kroky k nápravě. Sedmá velmoc se tedy nezachovala jako hlídací psi demokracie, ale jako ospalá štěňátka, do nichž si lze kopnout a vytřít s nimi podlahu.