Hlava mi zakvétá tumpachy.

Mrzívá mne. Líto mi někdy bývá, když stojím před plátnem, v rozpacích, nerozumím. Ne, že bych klopil zrak. Jen vím, že pro mne zůstal obraz nadčasovým, když znalci vědí, že to není brak. A s díly hudebními je to jakbysmet. Některá za uši mne tahat budou možná i v čase, kdy už budu kmet.

A co teprve tahleta filosofie? Esenciální teze? Cítím své mysli meze:

Když čtu

Že láska jo

A pravda taky

Však bacha na to

Co se třpytí

Nebo co.....

A bacha na velký P a L

Zě asi netřeba z nich sedat na prdel

No nevím

Když za keřem k útoku spějí líté múzy

Když trousíme si v síni tak

Že jméno strašidláka jakéhosi ani šeptem!

Jaké hrůzy!

Jéééééé

A pak ten nový rok

Do čeho skok?

Pryč z hesel barvotisku?

Tak jo

Tak hlavně bacha na patos

Dost nemilosrdného dobra

Na vatu v každé větě