Společenství Větročichů Velkého Krysoně.
Zavřete oči, přicházím. Slyšíte? Prt prt prt. Hleď. Jsem Zetor ze záčátku padesátých let a na mně sedí rozesmátá traktoristka. Vítr si hraje s jejím šátkem z Textilany a ona brázdí rodné lány. Mladá komunistka. Z filmů pro pamětníky známe tu hudbu, která dnes už nehraje se. Stydí se kde kdo přiznat, že to nebyl tak docela škvár a že ho tahle hudba přece jenom .....snad trochu dojímá. Ať herečka či traktoristka z JZD, co dnes ví, mnohá nevěděla. Že v úctě měla Krysoně. Ať Gottwalda či Stalina. Zřejmě však oba dva. Tragicky nevinná. Komedie? K smíchu? Ne. Naopak. Ne každá. Ne každý. Ne navždy zůstal v nevědomí. Kdo ví, kdo věděl? Kdo věděl, kdo proč seděl? Kdo ví, kdo zavětřil jen mocný vítr, kdo jím byl zmámen. Kdo procitl a koho tíží svědomí jak kámen? A ti, kdo hrdě nesou tváře rudých krysích vůdců na klacku, ti vědí dobře, proč je to dnes na facku. Proč dodnes může dojmout ta hudba filmová? I mnohým tvůrcům umění se stalo to – upřímné nadšení. Mámení bláhová. Budovat vlast! A když se objevily stíny? Chlast, a nebo doufat, že ten režim brzy bude jiný. Určitě! S novými soudruhy. To určitě! Když Velký Krysoň připraven byl přijet s tanky.
Toto malé ohlédnutí může někoho i třeba popudit. Ti, kdo byli sami persekuováni nebo mají mezi svými blízkými oběti komunistického režimu, těm se to může číst s nelibostí. Pravda je ale taková, že mnoho lidí, skutečně uvěřilo v časech takzvaných procesů, že jsou souzeni skuteční zrádci. Byla to krysí kampaň a krysí technologie moci. A kdo se vzpírá věřit, že jsou mnozí lidé za určitých okolností manipulovatelní i dnes, je slepý, neboť příklady je možné vidět velmi dobře i v naší současnosti. Ostatně i to nesmyslné nálepkování a potřeba nacpat skupiny lidí do definovaných škatulí, vytvořit si pro ně nějaký název a vymezit se záporně vůči nim, jsou částečně výsledky krysích manipulací. A já tvrdím, že jsou to výsledky i mnohých krysích vyjádření některých politiků a následně jejich větročichů (například před posledními presidentskými volbami), kteří nejen chytili vítr do korouhve, ale sprostoduché vypuštěné větry svých vůdců poslušně opakovali a ve své devótnosti ještě kořenili bezohlednými, zlovolnými a účelově nepravdivými jedy. Jeden z důvodů, proč se to děje a prosakuje to i do sociálních sítí, je nikoli zdůraznit negativa o tom či onom nebo oněch. Ale natřít na černo, diskreditovat. Přidat opačné znaménko. Je to přesně ta krysí vůle, jaká nakonec zničila tolik životů v nejhorších časech komunismu – v padesátých letech.
Za zmínku stojí jeden velmi důležitý fenomén, který bývá důvodem k ustrnutí či uskřinutí. Když se pamětník podívá na budovatelský film z padesátých let (pokud to není jen ideologická agitka), tak si může třeba všimnout, že nějaká melodie v něm vyvolává příjemné emoce a zároveň rozporuplné pocity. Ve smyslu: Jakkoli to byla strašná doba, tak si mnozí neuvědomovali, co se děje v zákulisí a měli upřímnou radost z práce a budování. Problém je, když se člověk sám viní, že se nechal zmámit. Nebo, že se nechali zmámit jeho rodiče. Vnitřní vzpoura proti poznané pravdě je potom tak silná, že ji vytěsňuje. Někdy do té míry, že dál obhajuje i zločiny a s nimi i Krysoně.
Co nám hrozí v dnešní době? Kdybych nějakou zákeřnou nemocí přišel o rozum, byl bych vyděšen z lidí, o nichž bloger napsal, že „trpí nenávistí, byť často skrytou až nevědomou. Nenávistí k evropské civilizaci. A láskou k porušování práva na svobodu vyznání a práva na svobodu projevu, obsaženém v Koránu. Tak velké nebezpečí masového porušování lidských práv v Evropě nehrozilo od éry Hitlera. Tato nenávist k dobru a láska ke zlu je u islámofilů a sluníčkářů možná nevědomá, ale u inteligentních lidí neomluvitelná“.
Dovolil jsem si předpokládat, že autor má na mysli naše spoluobčany, neboť výraz sluníčkáři je užíván pro jakousi blíže nespecifikovanou množinu lidí v naší zemi. Z toho usuzuji, že islámofily shledává také na území Česka. Aniž bych chtěl někomu vnucovat svůj názor, jsem zatím hluboce přesvědčen, že autor napsal úplnou kravinu, neboť já jsem zatím žádného islámofila ani nepotkal, ani jsem si nikoho takového nevšiml zde na blogu. Nanejvýš se tu ozývají lidé, kteří nejsou tak hloupí, aby věřili, že každý muslim je nějak nebezpečný nebo že alespoň trápí svoji manželku podobným způsobem jako mnozí naši spoluobčané-mačové. Rozhodně, a to i kdybych byl mentálně hodně retardovaný, bych takové lidi neobviňoval z nenávisti k dobru a lásce ke zlu. Nejen proto, že by mi to moje inteligence a morálně volní vlastnosti nedovolily, ale i proto, abych zbytečně nezavdal příčinu k odsouzení za krysí demagogii. S těmi sluníčkáři mi to není tak úplně jasné. nevím přesně, koho si pod tím názvem autor představuje. Já tak nikoho nenazývám, ale už z názvu bych soudil, že to budou lidé spíše pozitivní. Ale z kontextu v některých uveřejněných článcích je možné cítit nějakou míru despektu až pohrdání, jako by ti lidé byli třeba naivní či co. Trochu mám z toho dojem, že je to také výsledek nějakých krysích manipulací. Tu technologii dobře známe ze starých časů, kdy rudé právo natřelo kdykoli na černo odpůrce režimu. Dlužno však připomenout, že demokracie ovoce přinesla. Václav Havel je natírán na černo stejně krysím způsobem novodobými kritiky jen vyjímečně. Ačkoli ....vlastně ani ne, spíše jinak. Dokonce i vrcholnými politiky a jejich větročichy.
Závěrem jednu poznámku k tomu, proč je možno tak často číst o nekritickém postoji nebo dokonce o adoraci Václava Havla. Je jistě pravda, že se najdou jedinci, kteří adorují své oblíbence. Ale krysoni mají móresy jako inkvizitor František Boblig. Jako by zcela zhovadile očekávali, že člověk, který k Václavu Havlovi chová úctu, je povinen doložit, že si je vědom i jeho vyjmenovaných negativních vlastností, sporných nebo nedobrých rozhodnutí, selhání atd. Krysoni, bude obleva, jděte na penízovky, ať přijdete na jiné myšlenky.
PS: Myslím na to, jací by byli ti, kteří autorovi citovaného textu naklikali karmu, v roce 1948 nebo v čase procesů s Miladou Horákovou. Fuj, to jsou představy.
Jaroslav Herda
Pochlapte se!
Krátké zamyšlení nad jednou účelovou demagogií, která povyšuje vulgárnost na odvahu a úspornost v používání jadrných slov vykládá jako její opak.
Jaroslav Herda
Na Plzeňsku milovali Ukrajinu už v devadesátkách
A už tehdy věděli, v čem zaostává a jak ji pozvednout. Chudáci. Mluvil jsem o tom s odborníkem, kterého to rozesmálo.
Jaroslav Herda
Poesie nejsou jen rýmy a říkanky nejsou básně.
Obdržel jsem odkaz na text, v němž jsem se dočetl, že si hraji na kritika a básníka k tomu. Nemám čas na hraní ani na básnění.
Jaroslav Herda
Vyšinutá
Už nevím, jak je to dlouho, kdy jsem poprvé psal, že v naší cíleně rozdělené a dále rozdělované společnosti probíhá verbální občanská válka.
Jaroslav Herda
Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho psát.
Kdekdo v něm byl neschován i schován, jak pan Flaška rozhodl se psát. A to ve svém článku na Hyde parku „Je magistra Veronika Valíková Šubová alkoholička, nebo není?“
Jaroslav Herda
Nad Trčálkem pod Trčálkem
Inspirováno diskusí pod blogem Karla Trčálka, jenž píše si, kdy chce a kolik chce, a to aniž by musel a aniž by žádal o svolení k takovému svému k povážení počínání!
Jaroslav Herda
Sny Francoise Merlina
Autor brakových románů se v roli nepřekonatelného agenta Boba Saint-Claira uměl vypořádat se všemi, kteří mu znepříjemňovali život. (Podobně jako bláznivá Markétka.) - Muž z Acapulca s Jean-Paul Belmonem v hlavní roli -
Jaroslav Herda
Lidé, bděte! Nad sebou. Než něco plácnete.
O předstíraném údivu nad tím, že i člověk, který všechny nepotěší, je společenské zvíře a zajímá se o veřejně prezentovanou činnost zvířat stejného druhu.
Jaroslav Herda
Zaslouží si Ferda poděkování za péči od paní spisovatelky Šubové?
Přivedla na svět literární postavu, a tak se sní sžila, že hájí ji jak sebe samu. I svědky na to má, že ona sama nepije. Mordyje!
Jaroslav Herda
Markétka letí do blázince
Upoutávkou na román paní Veroniky Šubové byl její blog Markétka letí. I když nemám v úmyslu doprovázet Markétku do temnot ani četbou románu, blog mne zaujal.
Jaroslav Herda
"Jistí lidé mají i o svátcích službu?" (věta z diskuse pod článkem pana Ulmana)
Jak si může někdo dovolit psát ve svátečním čase o válečném konfliktu probíhajícím tak daleko od Velikonoc pana Lisovského?
Jaroslav Herda
Rozfňukat, politovat, nasveřepit a zvítězit!
V soutěži politických stran s takovým upřímným heslem nikdo nevyrukuje. Nikdo se nepřizná k citovému vydírání a vyvolávání soucitu, strachu a zloby.
Jaroslav Herda
Psala o strachu voličů Zemana ve svém blogu jinak, než jak napsaly Parlamentní listy.
Pedagožka, spisovatelka, blogerka a mluvčí Společnosti učitelů českého jazyka paní Veronika Valíková Šubová oslovila kováře - redakci Parlamentních listů.
Jaroslav Herda
Proč má naše vláda vždycky pravdu?
Pokusím se odhadnout prapříčinu motivů vedoucích pisatele k ironicky míněným výrokům, podobným titulku blogu paní Valíkové Šubové.
Jaroslav Herda
Výsledek mého průzkumu slovem
Zdrojem mi byla diskuse pod mým včerejším blogem. Její obsah se dal částečně předem odhadnout. Některé její výraznější anomálie byly velmi podnětné.
Jaroslav Herda
"A proč tu ještě tolerujeme Petra Pavla?" (Petr Gruber 22. 3. 2024 8:54)
Nechme maličkých přijít k prameni poznání a pomozme jim najít cestu k němu. A také těm, kdo přicházejí z dáli. Když upřímně hledají odpovědi a rozumět nám chtějí.
Jaroslav Herda
"Proč všichni mluví o válce a nikdo o míru?"
Věta, z níž stalo se téměř heslo. Od někoho zní trochu jako výčitka. A od někoho nadmíru. A mně zní trochu mělce, byť je v ní vůle po míru.
Jaroslav Herda
Jiri Ciz nam vesti, stane se nestesti. Vlastne, ze je tady - obeti jsme zrady.
Nebýt Jiriho Cize, dvanáct účastníku diskuse pod článkem pana Pokorného by možná nikdy nenahlédlo do politické situace České republiky zcela novým způsobem.
Jaroslav Herda
Jiri Ciz na stope bez nahubku
Jedním z projevů rozvíjející se občanské společnosti jsou přibývající iniciativy občanů pozvedajících svůj hlas navzdory vládnoucí moci. Inspirováno včera komentářem v diskusi pod článkem pana Pokorného.
Jaroslav Herda
"Ruský prezident vyhrál volby na celé čáře", napsal Jiří Paroubek.
"Na celé čáře" považuji za hodnocení přinejmenším zavádějící či matoucí. Rozhodně nevhodné v tomto případě.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 288
- Celková karma 13,26
- Průměrná čtenost 1385x
https://jaroslav-herda.mozellosite.com/blog/