Se Špindírou proti pandemii?

Proč ne? Před koronavirem jsme si přece všichni rovni. Když hoří střecha nad hlavou všem, je každé vědro dobré, lhostejno čí je nebo kdo je podává.

Ostatně úspěšně probíhající akce Špinavé ruce nijak s tělesnou hygienou nesouvisí, není tedy žádný důvod k odpírání účasti na společné věci. Když jsem si přečetl, jak je Špindíra úspěšná v okupaci veřejnoprávní České televize, nebylo pro mne žádnou úlevou toto potvrzení, že jsem nebyl ani v nejmenším paranoidní, když jsem předpokládal, že nastalou situaci umožní  Lemra.

Ocitli jsme se v situaci, v níž není snadné definovat stát . Kdybychom chtěli jeho současnou roli pojmenovat a zjednodušit ji na dvě role, výrazné a nesourodé, mohli bychom snadno obhájit jejich příkré pojmenování  Špindíra & Lemra. Špindíra si na své dílo nejprve vyhrnula rukávy, aby se pak se zahnojenýma rukama až po lokty vysvlékla z košile a představila se v celé své sprosté nahotě. Lemra si dopěstovala Špindíru až na samou mez, po jejímž překročení může Lemra s podporou voličů začít usilovat o obnovení svobody slova a demokracie - tedy mít srozumitelný a atraktivní program. Samozřejmě jen do jisté míry, neboť dobrá vůle Lemry je omezena vlastností, která ji charakterizuje. Lemra není příliš spokojená s občany této země. Není divu. Přízeň občanů je vrtkavá. Voliči se umějí i urazit, když jsou zklamáni, a potom jsou ochotni volit třeba i na truc. Toto jejich vzpurné počínání je Špindírou očekáváno a vítáno. Není -li trucovitých voličů nadkritické množství, Lemra hnípá dál. Ale ani v případě, že je Lemra Špindírou ohrožena, nenabízí voličům to, co nám stát a my sami sobě stále dlužíme. Dluhem, u něhož stále narůstají úroky je hlavně  vymahatelnost práva. Lemra však nabízí jen porážku Špindíry a lemří pořádky.

Výsledkem mravenčí práce Špindíry je nově zvolený předseda Rady ČT pan Pavel Matocha i se svým „šokujícím odhalením“. Považte sami:  „V České televizi pracuje tři  tisíce lidí, a naprostá  většina všech stížností  chodí tady na ty štyry lidi“. Argumentace bratrstva špinavé pracky už má rysy zupáckého primitivismu.

„ČT je moc probruselská a vystupuje proti vládě. Chci to změnit. O kvazinovináře Wollnera, Fridrichovou, Moravce a Železného by se mělo vedení ČT zajímat.“

Pan Matocha asi chtěl, abychom si vydělili 3000 čtyřmi a došli k dechberoucímu  a strašidelnému výsledku:   750!  Tito čtyři lidé tvoří jen 750. díl z celkového počtu zaměstnanců ČT!  Máme si snad nechat jimi rozvracet naši republiku?  Ovšemže máme!  Čím dříve, tím lépe. Republika, v níž předseda Rady veřejnoprávní České televize takto odpudivě manipuluje veřejné mínění ,  je neživotaschopný zmetek.  To už ani není republika, ale jedno velké CHUCPE. Mimochodem, stěžoval si už někdo z diváků na neviditelné techniky, uklízečky a vrátné?  Z těch tří tisíc zaměstnanců? Jistěže ne, ale číslo 3000 je působivé. Pro hlupáčky snad. Konečně ustalo  trapné a zbabělé přešlapování v horké kaši na cestě od projektu k čistkám. Jdi mi k šípku, Špindíro. I ty, Lemro, která své souputnici  lacino dáváš do ruky hůl. I vy, pane Matocho. Šípek je v plné zralosti. Jděte mi k šípku s takovou televizí a republikou. Jděte mi k šípku i s vozovou hradbou,  jak by možná řekl  Vlasta Třešňák.