Uměním proti šmejdům

Tvůrcům filmu Šmejdi patří dík a vděk. Jak se právě dovídám ze zpravodajství na ČT24, byl to právě tento film, který probudil z dlouholetého spánku instituce státu, aby učinily opatření k omezení okázalého používání nečistých, nekalých, často i sprostých a nezákonných praktik, jakými byly okrádány tisíce lidí v této zemi, především senioři.

Jen vyšinutí sociopatičtí devianti snažící se udojit zlaté tele k smrti by mohli mít námitky proti probouzejícímu se svědomí donedávna přezíravých a lhostejných zákonodárců a institucí, které dvacet let nebyli ochotni využít ani těch nástrojů, které měli k dispozici.

Jak se mohlo dít tolik let něco tak ostudného bez adekvátní pozornosti těch, kdo jsou povinni takovou pozornost účinně projevit, je jistě každému jasné. Důvodem je pohrdání občany, kteří jsou vnímáni jen jako podřadní lidé, před nimiž je třeba se jen chvíli přemáhat v předvolebním období a předstírat upřímný zájem o jejich životy.

Další důvod je paradoxně ideologický. Přesněji stejné obavy, jaké měli lidé před sametovou revolucí.

Nedostatek sebedůvěry a sebeúcty, v nichž se mnozí obávají vyslovit zralý a spravedlivý postoj v časech vymývání zdravého vědomí. V tomto případě nahrazováním vědomí zvrácenou představou, že co přináší zisk, by se mělo posuzovat velmi(ale opravdu velmi) opatrně, neboť to vypadá nevšedně moderně a tak nějak IN. Tedy V. A to je pak právě cesta v prostor, jehož jméno snad není třeba blíže specifikovat, neboť se jedná o ztemnělou krajinu, kam lidé, mají-li to štěstí, posílají ve svobodných volbách ochránce šmejdů.

Často tedy i šmejdy, bez jejichž přezíravé bezohlednosti by si mnozí podvodníci museli hledat jiný způsob obživy. Snad smysluplnější, nebo ne tak upomínající na faleš institucí státu.