Svoboda se zničit

Být součástí jakéhokoli společenství může sice obsahovat svobodu se zničit. Ale není to totéž, jako svoboda pomalu se ničit a stahovat s sebou ty druhé. Proto budou vždy existovat pravidla, regulace a omezení možností být destruktivním.

Nepřekvapuje nás, že chráníme děti před pádem do závislostí. Neříkáme, že když se chce dítě zničit, ať si. Uvědomujeme si nejen to, že dítě má právo na ochranu, ale uvědomujeme si i proč. Není prostě dospělé. Je u něho větší možnost podlehnout slabostem.

A dospělí? Jsou silní, houževnatí, disciplinovaní? Upadají do závislostí po zralé úvaze?

Jsou snad ti dospělí, které stáhla nějaká závislost ke dnu, šťastní? Nebo že by přece jen zoufalí?

Jistěže zoufalí. Ta jak se jim to mohlo stát? Proč?

Protože lidé mají své slabosti, stresy, nešťastné chvíle, ztráty. V takových chvílích netouží najít nějakou hernu. A už vůbec ne nějakou zašitou, tajnou. Dají si pár sklenek a ztratí zábranu. To je nejčastější cesta k do této závislosti. Odborníci už dávno vědí, že z gamblerství bývá někdy cesta ještě těžší než z tvrdých drog.

Tak proč ty řeči o svobodě? Je to pokrytectví, když je jasné, že následky musíme zaplatit všichni? Co je to za svobodu být okraden zoufalým feťákem, který už ztratil zábrany?

Co je to za svobodu platit ztroskotancům sociální dávky nebo pobyt v kriminále? Co je to za svobodu vidět jak dopadly rodiny, které se ocitly v sociální síti a jejich děti se stydí před ostatními za situaci, kterou si nevybraly?

Kdo odškodní všechny ty okradené? Ti ortodoxně svobodomyslní? Těžko! Ti budou jen říkat, ať to policie vyřeší. Kdo by zaplatil tak výkonnou policii? Zase ti „svobodomyslní“?

Nebo by bylo tou svobodou volný přístup k drogám, vydělat na nich a nechat feťáky zhynout ve škarpě? K takovému vyjádření by to chtělo více smělosti. Tak do toho ... Hlásí se někdo?