Země překypuje svobodou – policista jí pomáhá a chrání

Seděli jsme na břehu rybníka, horký vzduch byl plný silic okolních borovic a z protějšího břehu doléhaly hlasy lidí, kteří si užívali atmosféru prázdnin. Čtveřice přátel vstoupila do vody a veselila se z plných hrdel.

 Do široka se rozléhalo jejich cachtání, vískání, české i slovenské hašteření. Mladá dáma si dobírala svého přítele: „Ty si ale kokot.“ Lidé od nejmenší drobotiny až po seniory byli účastni projevů letního uvolnění, do něhož zaznívaly i krátké úvahy o tom, zda a jak jednomu z do vody vstoupivších stojí v plavkách pod hladinou péro. Děcka si tak užila trochu humoru typu Na stojáka. Pak se dáma s přítelem oddělili, aby zakotvili uprostřed vzdálených leknínů, které tu byly nedávno vysazeny. Na koláč okrouhlých listů s květy už dosáhly stíny vržené odpoledním sluncem a z poupat už byly vidět jen okraje bílých okvětních lístků. Řeknu, kde ty kytky jsou, neotrhali je do jedné. To až později. Po tom, co část poupat poztráceli cestou ke břehu, po tom, co s nimi po sobě házeli, se vyslunili a znovu vešli do vody, aby zvesela otrhali zbytek.

Má otázka, zda vědí, že je leknín chráněn na celém území České republiky, se nesetkala s porozuměním ani když jsem dodal, že pokud mi nevěří, mohou se zeptat na nedaleké policejní služebně. Když se vrátili na své stanoviště, vztyčil se na břehu jejich kamarád v postoji Kikg Konga a nad hladinou se nesly výzvy k souboji, vyhrožování a nejapnosti.

Napadlo mne, jaký by asi zaujala postoj policie.  I vznesl jsem telefonický dotaz, zda policii takové věci vůbec interesují. Uznávám, že to ode mne bylo dětinské. Philip Marlowe měl patrně u krku rozepnutou košili a nohy na stole, zatímco zadřený větrák na stropě obsedaly vedrem zmučené mouchy. Krátce se zamyslel a řekl: „ No,..zkontrolovat bychom je mohli, ale jinak...prostě otrhali nějakou zeleň.“

Odvětil jsem, že to není tak docela nějaké zeleň, ale rostlina chráněná zákonem na celém našem území. Philip se už nemusel zamyslet ani krátce. Pohotově a upřímně odpověděl: „To já nevím“.  Opravdu bylo hrozné vedro. Dát nohy ze stolu zase na zem, kliknout na PC a přesvědčit se, a pak se ještě dohadovat s lidmi ducha mdlého a nesmět se ve službě ani vykoupat.... Vlastně se nic nestalo. Leknín sice pár dní nezavoněl jediným květem, ale už je zase fit. Důležitá je přece ta svoboda a sdílená radost ze života.