Demokracie je klenot

Co říci ve sváteční den? Střež rybník. Drž rybník. Nechoď s pytláky na led. Nenech si rybník vypálit.

Demokracie je klenot. Drahokam s nesčetnými fazetami. A žádný strážce pokladu je jednu po druhé každý den nevycídí. Kdykoli slina na něm ulpí nebo trus, stín brání světlu, z něhož žije v jeho středu svoboda. Šero ji brání růst.

Je jako rybník plný krásných ryb. A nikde žádný porybný, který nás nechá spát, když se sítěmi pytláci se blíží. Nehoda? Když klesá hladina a stavidlem se voda valí? To oni?

Ne. To láska. Láska ke svobodě volit toho, kdo víc slíbí. Nebo páska, co se líbí, že je smělý jako ve Veltrusech utržený vlak. A nebo toho, co je do kšeftu jak drak. Kabrňák skoro jako Capone. Jak z bijáku. To by byl ministr. No ne? Jsme slabí, malí. Dosti těchto řečí. Vezme nás sebou vzhůru silný kmotr. Dychtivé kmotřence. Jen ať se posmívají, že je tlučhuba a lotr. To už tu bylo. Prý směšný Vídeňák. Nemyslím Járu Cimrmana. Myslím toho, co chvíli seděl. Než rozehřměl se naplno a po tisících pálil plevel. I dnes se v jeho jménu jemu věrní rádi zdraví. Hraví. S úsměvem řeknou ne. Já jenom dlaní ukázal, jak vysoko skáče můj pes.

Vysoko skáče. Nade vše. Do daleka. Černý jak hrob. Daleko. Nad člověka. Až k Treblinkám a ke Gulagům. Na náměstí Ťien an-men. Do čínských mučíren.