Může konec pandemie přispět ke spokojenosti diváků ČT a posluchačů Českého rozhlasu?

Rozhodně se to nedá za určitých předpokladů vyloučit. I mezi diváky ČT se mluví o tom, zda má vůbec tento veřejnoprávní sdělovací prostředek autorské zázemí pro přípravu silvestrovské zábavy.

K tomu aby Česká televize mohla nabídnout něco nového a neotřelého, je třeba mít i odvahu a podporu v Radě ČT. Taktovou podporu (dokonce státní) ČT již asi má  v osobě pana Xavera Lubomíra Veselého, který svým osobitým a srozumitelným způsobem komunikace už dostatečně prokázal, že překračování  určitých hranic mu není cizí.

Nedávno bylo silným tématem hospodaření ČT s finančními prostředky. Každý divák si jistě sám odpoví na otázku, má-li význam utrácet peníze daňových poplatníků za díla profesionálních autorů, když se po odeznění pandemie opět otevřou nepřeberné studnice inspirace i živoucí depozitáře již hotových klenotů. Celé klenotnice národního humoru. Pak stačí mít s sebou jen tužku a papír a zaznamenávat, podobně jak to činili sběratelé lidových písní, projevy upřímných a uvolněných bodroušů, kteří si na nic nehrají. Humor a vtipy z nich prýští zcela přirozeně a grátis.  Kde je ten zdroj? V těch lidových kulturních střediscích, kde k pivu a kořalce nedostanete ani utopence. Herecká obec používá pro jistý druh humoru výraz utírat hubu židlí, ale proč bychom se netěšili, když nám humor zdraví dá, zdraví dá....